fašisti, jděte do prdele!
moje vykonstruovaný city vás nemusí zajímat

bídnosti

24. srpna 2016 v 23:04 | Rita-Linne von Schaft
oficiálně jsou fantina a valjean jedna osoba
 

falešná

19. srpna 2016 v 1:53 | Rita-Linne von Schaft |  Poezie
vztyčte standartu, oprašte trůn, žiju dál

Straky klovou (zase)

17. února 2015 v 22:49 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Předně přeju šťastný zbytek roku 2015 - sice pozdě a ne zrovna neotřelým způsobem, ale nakonec přece. Původně jsem váhala nad tím, jestli ještě vůbec budu nějakej blog psát, když na to stejně kašlu a jsem plná inspirace přesně do chvíle, kdy si řeknu, že bych to měla sepsat - pak mám v hlavě bílo jak v americkým Senátu (opravdu).
Od prvního ledna jsem slavnostně zhubla šest kilo a hodlám pokračovat do pětadvaceti. Cítím se dobře, cvičím a striktně nejím lepek. Po domě chodím bez berlí, i když to občas bolí (jak já říkám, straky klovou), a po městě se pohybuji jen berlemi. Nicméně mě to už nijak moc nežere, páč jednak jsem se s tím smířila a jednak jsem spokojená s tím, když můžu vylézt schody po dvou, ne po čtyřech.
Ani jsem se nezmínila, že jsem v září byla v Anglii a ve Skotsku - tedy ještě před tou operací. Londýn ve slunci, Edinburgh v dešti, Oxford ve slunci, Hadriánův val v mrholení a mlze. A jela jsem lodičkou po Loch Ness, po Temži (mám fotku Tower Bridge... v nočním osvětlení... zespoda) a přes La Manche (trajekt je taky lodička). Nejradši bych tam zůstala navěky. Pět dní je moc málo.
Jinak si dál žiju svoje strachy (různě oprávněné), naděje (a následná zklamání), další naděje (s otevřenými konci) a lásky (chovaný k impresím, slunci, malování, blues a Woodkid).
Když už jsem u toho malování: zase maluju [nečekaně (!)] Rozhodla jsem se domalovat tu repliku The Fighting Temeraire, kterou mám rozdělanou už někdy od loňskýho března (!), a až bude příští týden výstava našeho semináře, tak tam to plátno přinesu. Ještě to není úplně ready, ale blížím se mílovými kroky. Až bude hotovo, pochlubím se.

A to vlastně udělám se vším: až bude hotovo, pochlubím se.

Rita-Linne
 


Divný dny mě našly (a nepouští)

29. prosince 2014 v 21:22 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Nevím, co bych sem měla napsat, takže to chytře zahraju po španělsku a to, že nic nevím, přiznám hned zkraje. A možná z toho vykutím celej článek.

Jsem poměrně silně zoufalá. Mám spoustu nápadů, který by se hodily spíš na plátno nebo čtvrtku (nebo na tumblr, kde taky ve většině případů něco skončí), ale nic, co bych měla psát. Ztratila jsem kreditku, nechce se mi nic psát, na klavír jsem nehrála asi měsíc, protože každej tón, co zahraju, je samozřejmě špatně zahranej, ve špatný náladě, ve špatným přírazu, špatným prstem, špatnou osobou. Zpívat nemůžu, mám kašel na průduškách, a i kdyby, tak co bych zpívala; ty skladby, co mám zadaný, mi lezou na nervy, a věci, ke kterým mám rozepsanej doprovod a dvoj-/trojhlasy, jsou pro lidi, co by to se mnou chtěli zpívat (momentální stav těchto jedinců = 0). A ještě jeden poznatek: svět je najednou kurevsky větší, když máte berle a všude je zasněžená ledovka.

Jak to tak po sobě čtu, tak si sama myslím, že jsem zralá na psychoterapii. Ale ve skutečnosti to tak ani moc není, už jsem dokonce schopná dívat se na sportovní zprávy, to na mě padne jen, když přijdu na blog a dostanu ten pocit, že bych měla dát vědět o svojí existenci lidem, kterým je to u prdele, a tak jsem teda začnu psát všechny ty věci, který mě serou každej den tolik, že už si to ani neuvědomuju.

Démono, do prdele mi vskoč

15. listopadu 2014 v 14:40 | Rita-Linne von Schaft |  Random zajímavosti
První sprostej nadpis za existenci tohohle blogu. Všechno je jednou poprvý.

Za pět dní jedu na rtg a myslím, že by to nemuselo dopadnout nijak extra zle, páč mám plnou hybnost, neotýká to a dvě injekce ze tří jsem snesla dobře. Upřímně řečeno, doufám, že po těch dvou a půl letech komplikací, operací, berlí, přibývání na váze a kupování oblečení velikosti teepee pro početný indiánský kmen, se věci konečně začnou dávat do pořádku. Ty negativistické ultraviolentní kecy z minulých dvou článků... to jsem prostě musela někde vyřvat. Před lidmi v reálu jsem ten psychicky silnej kriplín se šibeničním humorem, ale sama doma myslím na ty roky zasraný basketem, který mohly být využity mnohem elegantnějším, bezpečnějším a ženštějším způsobem (čti: mohla jsem tančit, ale nechala na sebe řvát ignoratnskými trenéry, dobrovolně se mrzačit na hřišti a pěstovat si mindráky v kolektivu, kterej mě neuznával a opovrhnoval mnou).

Další egoistické tlachání a vylejvání septiku ze hlavy je pod perexem.

Gejzíry ultraviolence

11. listopadu 2014 v 20:29 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Byly kapky, už jsou gejzíry, páč je těžký si udržet psychickou pohodu a nějakou tu morálku v situaci, ve který:
I. nebudu moct šlapat o týden déle, než se očekávalo, pak jedu na rtg, chodit jako normální člověk budu nejdřív v únoru podle mých optimistických prognóz;
II. jsem od prvního října přibrala šest a půl kila (toto číslo se bude ještě zvyšovat, poněvadž big girls don't cry, they eat);
III. pořád potkávám lidi, kteří mě buď pořád litují, nebo se mi vysmívají (co je horší?);
IV. se mi dělá ječný zrno na pravým očním víčku a svědí jako svině;
V. je můj dlouho nevyřčený sen tančit irské tance, což je neuskutečnitelné, protože;
1. viz I.;
2. viz II.;
VI. bych si nejradši zalezla s kořalou do pokoje a trošku se s ní seznámila, což je neuskutečnitelné, protože
1. nevylezu ty příkrý, vysoký, dlouhý a klouzavý schody na půdu;
2. nevylezu ty p.,v., d. a k. s. na p. s kořalou v ruce/batohu/kdekoli, rozbila by se mi;
3. bych na to neměla žádný soukromí, protože jakmile nejsem dvacet minut někde, kde jsem byla předtím, tak se jde na lov na Irenku, co kdyby někde spadla, ona je takový tele, co nemá o berlích nic nachozeno, jenom devět měsíců vkuse, no, to nic není, to za mejch let...;
VII. se na mě holka z našeho gymplu, do který jsem se bláznivě zamilovala v Anglii, ani nepodívá, kdežto s mýma kamarádkama mluví, jo, mám na to náladu 24/7;
VIII. mě kluk, kterej mě cca před rokem osobně pozval na maturák, kde se na mě zvysoka vysral (doublepresident, yea) (čti:ani mě nepozdravil; ani poté, co jsem ho pozdravila já), kterej se na léto kýbloval ke mně domů a nabaloval mi kámošky, který jsem tu přes léto měla, poslal do prdele (triplepresident, hell yes!), tak jsem ho poslala tamtéž;
IX. na to, abych někomu dala něco opsat, něco napověděla, na to jsem dobrá - bohužel je to to jediný, na co jsem dobrá
X. se ode mě očekává, že budu furt ta silná, furt ta pevná, furt mrzák se šibeničním humorem, furt do sebe nechám kopat od kreténů als VIII., furt budu snášet tu ignoraci od VII., furt budu všechny poslouchat a všem pomáhat a všechno zařizovat za ostatní a MĚ UŽ TO KURVA NEBAVÍ!! (quatropresident, seven hells yea!)

Asi si půjdu pustit nějaký Doors, třeba mě to přejde.

R.-L.v.S.

Kapky ultraviolence

9. října 2014 v 16:38 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Kurvy všech zemí, spojte se!
Vrací se moje waltzobsese, valčíkománie a tříčtvrťtakt-lovin'. Zajímavé, že když jsem schopna jen houpání se na berlích, tak se mi vždycky chce tančit. A taky šostakovičovat a rise-againstovat a lana-del-rey-ovat, páč I can see my sweet boy swayin', he's crazy y Cubano como yo my love.
Před týdnem dělali zase jen návrty hlezna, mosaikplastika/štěp z kolena/ je tedy odložena na neurčito v případě neuspokojující regenerace po tomhle zároku. Týden na fraxiparínu pryč, dneska tahali stehy, vše okaj lokaj. Šest týdnů bez došlapu. Hopsalála.
Tohle je asi nejlepší nadpis pro článek tohohle typu, co jsem zatím kdy vymyslela. Já jsem agent čéesesdé, čmuchám všude, kde to jdé!

Tak zatím

30. září 2014 v 22:47 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Zítra mi budou dělat mosaikplastiku.

Achtzehnte Juli

18. července 2014 v 19:59 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Dnes (v roce 64) zapálil císař Nero Řím. To jsem neudělala.
Dnes (v roce 1898) objevili Marie Curie-Sklodowska a Pierre Curie pollonium. To se mi taky nepovedlo.
Dnes (v roce 1928) provedl hitler svůj osobní manifest na Mein Kampf. To snad nikdy nepocítím potřebu udělat.
Dnes zemřel Caravaggio, Antoine Watteau, Jane Austen a Vítězslav Novák.
Dnes se narodil Martin Zbrožek, Ivo Jahelka, Nelson Mandela, Rudolf II., Lev Kameněv, Rosalind Halstead, Kirsten Bell aKelly Reilly.
A dnes se v 23:55 narodím i já. Tímto vám to oznamuji a naložte s tímto vědomím, jak chcete.

Rita-Linne von Schaft

Nokturno pro skřivánka

3. července 2014 v 0:10 | Rita-Linne von Schaft |  Poezie
Achille-Claude Debussy - La Mer

(s básní samotnou to má sice jen máloco společného, nicméně to udávám jako doprovodnou hudbu, protože... vlastně nevím proč. asi proto, že je to impresionistické.)

K básni: nemám tam chyby ve shodě podmětu s přísudkem, píšu z ženského point of view.

Dobrou noc.

Kam dál

něžně se cukají, něžně se zvedají mrtví již nově narození
jejich roztrhaná těla a mokré duše
něžně vzdychají uchvácené svými pohřby
kdo je povolal k tanci?