fašisti, jděte do prdele!
moje vykonstruovaný city vás nemusí zajímat

La Femme avec un fouet

2. ledna 2014 v 23:11 | Rita-Linne von Schaft |  Poezie
Původně vydáno 10/10/13, 16:58
Tohle je naprosto sexistická a zvrhlá a upáleníhodná veršovánka o jedné přinejmenším zajímavé noci strávené s dominou. Ano, už jsem říkala, že jsem jimi posedlá. Na jednu stranu jsou to ženy schopné zbičovat člověka bez výčitek svědomí, ale na druhou stranu vlastně nemají žádné přátele, stávají se strašně osamělými a uzavírají se do sebe.
Ale to jsem vám vůbec nechtěla říkat, protože teď už při čtení nejspíš nezažijete ten pravý ruměnec ve tvářích a trapné hihňání nad peprnějšími pasážemi; v tomto případě nad celou ,,básní". Takže přeji pěkně bolestivé počtení.




Ve dne dáma, v noci žena;
jako ocel obnažená,
když ji z pochvy voják tasí.
Usmívá se, rve ti vlasy,
všechno jako v noční můře.
Ale ty chceš spát dál, nuže,
pokračuj, má paní.
Tuhle noc chci rušné spaní.
Hlavička špendlíku v cent roste,
zatímco tebe mrazí v kostech
z černých krajek, sítěk, biče,
a ona tě chce slyšet křičet.
Zvuk ostřejší než nůž
prořízne místnost a už
její přání splnilo se.
Pláčeš jako štěně, hnise.
Krev na rtech máte oba,
však ty jsi Bolest, ona Zloba,
však tebe pouta vězní, řekni!
Pros a přitom před ní klekni,
možná tvůj pěšák vpřed se pohne,
až tvůj hřbet před ní se ohne
a její bič zazpívá sladce
jak odsouzenec na oprátce.
Však co to říkám, bože drahý,
jak chceš s ní vůbec šachy hrát?
Ona má zbroj, ty jsi nahý,
ona má zbraň, pane, šach mat.
Po noci poněkud bouřlivější,
než by dokázala sama Sandy,
jsi krotší, menší, bojácnější,
ale všechno má své hepyendy:
mohla tě třeba zbičovat k smrti.
Mohla tě zaživa z kůže svléct.
Mohla ti podpatkem lebku zdrtit.
Mohla tě nechat za vlakem vléct,
a to jen pro své pobavení.
Tvé štěstí ještě mrtvé není.
Rita-Linne von Schaft
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
něžně se cukají, něžně se zvedají mrtví již nově narození
jejich roztrhaná těla a mokré duše
něžně vzdychají uchvácené svými pohřby
kdo je povolal k tanci?