fašisti, jděte do prdele!
moje vykonstruovaný city vás nemusí zajímat

Duben 2014

O tmě, koláči a filozofii

23. dubna 2014 v 19:07 | Rita-Linne von Schaft |  Próza
Zadání od Ge Étrange zní
tma, sekyra, komedie, koláč.

Diplomka na PhDr. z toho sice nebude, ale tak což.

Všeobecné filozofické názory na to, co je na konci tunelu, se liší. Optimisté říkají, že je tam světlo, pesimisté oponují tmou, realisté tvrdí, že záleží především na to, jestli je den nebo noc. Blázni s naprosto vážným výrazem možná odpoví, že nejspíš potkáte ledního medvěda ověnčeného surfiniemi, a hlavně na něj musíte sehrát pořádnou komedii s tím, že mu to moc sluší, protože jinak nedostanete ani drobeček z ovesného koláče s medem a mrkví, který si přivezl až ze Země bramborových lidí, ale určitě na vás pošle psychopata se zatraceně ostrou sekyrou. A nebo taky ne. Možná ani žádný tunel není.

Rita-Linne von Schaft

Klasika

22. dubna 2014 v 22:58 | Rita-Linne von Schaft |  Próza
Zadání od Kurai:
nuda, prokrastinace, cesta časem, hipopotomonstroseskvipedaliofobie, náhlá smrt

Opět mám pro vás i písničku, klasiku všech klasik.

Těším se na další zadání, vážně mě to baví.
********************************


Jako obvykle ho provázel obvyklou dávkou nehorázné nudy Mozart, Mendelssohn a Motörhead. (Jedinou podmínkou pro vstup do jeho fanklubu byl název kratší než čtyři slabiky, což bylo kvůli jeho hipopotomonstroseskvipedaliofobii, což před ním nikdo nesměl vyslovit.) Ale ať už to byl Cherubino, Norina nebo Ace of Spades nebo se na tu hromádku sebepohrdání, prokrastinace a neuskutečnitelných ambicích, tvora tak listero-rimmeroidního, že se jim podobal víc než oni sami sobě, přišel podívat sám nesmrtelně trylkující ďábel, nic ho nikdy dostatečně nenakoplo. A tak se stalo, že tento rozpolcený tvor zblbnutý sci-fi seriály zatoužil buď po nekonečné cestě časem, nebo po náhlé smrti.

Rita-Linne von Schaft

Je tu někdo v církvi?

22. dubna 2014 v 13:39 | Rita-Linne von Schaft |  Próza
Zadání od Daeris:
vlhčený ubrousky, kněz, borůvková marmeláda, nevěstinec.

A pusťte si k tomu třeba tuhle písničku.


Pište mi další zadání, začíná mě to docela bavit.
*********************************

Zatímco na prašnou a rozpálenou Bukurešť pomalu padala tma, uprostřed terminálu přecpaného letiště stál kněz a škrábal se na prdeli. Poslední dobou ty návštevy nevěstinců asi nebyly úplně to pravé ořechové. Když jen pomyslel na všechny ty zvrhlosti se zbrojním olejem a borůvkovou marmeládou při, pane na nebi, abusus digitorum...! Sutana mu stále pronikavě čpěla po provokativních voňavkách, potu a levném kadidlu. Vade retro satana, pomyslel si neochotně, zatímco si otíral náhle zpocené čelo vlhčeným ubrouskem, a druhou rukou vytáhl z kufříku mobil, zapnul Operu mini a na několikátý pokus namačkal roztřesenou rukou na dotykovém displeji tři hesla.
Domina.
Diskrétně.
Ihned.
Variatio delectat, n'est-ce pas?

Rita-Linne von Schaft

Studie, se kterou mi musíte pomoci

21. dubna 2014 v 22:44 | Rita-Linne von Schaft |  Studie
Následující úkoly prověří vaši schopnost logicky myslet (a v některých případech to vyžaduje i jistou dávku schopnosti obstojně googlit).

I. Najděte souvislost mezi:

AD 1932
QPMZHMZDFSPMQPMZSJDJMPMDBU
BEL, 32
9971

II. Složte z chemických značek prvků

a) jména čtyř francouzských měst (beru to podle sebe, ale čím víc, tím líp)
b) mírumilovné jméno, jehož českou obměnou jsem nositelkou

a napište, ze kterých prvků jste je poskládali.


Kdo na tyto otázky odpoví, stane se účastníkem mé studie o tom, jak jsou či nejsou lidé důvtipní a také ochotní pomáhat cizím. Předem díky.

Rita-Linne von Schaft

Spaste mě

20. dubna 2014 v 0:39 | Rita-Linne von Schaft |  Próza
Ne tak úplně drabble na zadání od mé známé.

Ukrajina, Obama, Rubikova kostka, smrt.

Další náměty na drabble můžete psát do komentářů. Bude sranda.

*****************

jakási místnost, nějaký dům, pravděpodobně v některém z mnoha... míst

Šumění desky ve starém gramofonu vyplňovalo místnost společně s houpavým rytmem blues a cvakání rubikovky skládané kostnaté, na smrt bledé černovlásky s obličejem poškrábaným od koček. Píchání do voodoo panenek s hlavou Baracka Obamy a tělem ukrajinské prostitutky, kterému se věnovala jeptiška v potrhaných podvazkových punčochách, nevydávalo zvuky žádné.
,,...zajímavý," zabručela si černovláska. Jeptiška na ni naštvaně zasyčela a dále se věnovala objevování vnitřní krásy voodoo panenky.
,,Nenapadlo tě nikdy," pokračovala černovláska za doprovodu cvakání rubikovky, ,,proč se ta barevná čubka tolik brání, když ji chceš složit zpátky?" Jeptiška práskla panenkou o zeď a rozhoupala v pavoučích sítích několik mrtvých a vyschlých sekáčů.
,,Brzo napadnu já tebe, jestli mě nepřestaneš-"
,,-povzbuzovat k hlubokým filozofickým myšlenkám? Co z toho se ti nelíbí? Filozofie? Hloubka? Nebo tě děsí už samotná možnost existence myšlenky?"
,,Tebe by měly brzo začít děsit moje pěsti a ta jehla, co mám v ruce, která je mimochodem kurevsky ostrá."
,,Kolik přesně mám času, sestro?"
,,Přesně?"
,,Jako Victorinox."
,,Nula hodin, nula minut, nula sekund."
,,A kolik let?"
Jeptiška sebrala ze země panenku a zapíchla jehlu do Obamovy levé nosní dírky. A zakroutila.
,,Ne, nikdy mě nenapadlo, proč ti nejde složit rubikovka."

Rita Linne von Schaft

Panna Orleanská

16. dubna 2014 v 19:06 | Rita-Linne von Schaft |  Próza
New Orleans, 1902

Ztemnělou ulicí, kterou už dávno opustilo sluneční světlo i lepší společnost, se plížila zhruba dvacetiletá černoška jménem Felicity Joplin. Její matka jí dala to jméno, aby jí přinášelo štěstí; to byl jeden z mnoha faktorů, které Felicity dokazovaly, že její matka byla beznadějná iluzionistická kráva (ačkoli k vyjádření této povahy by s nejvyšší pravděpodobností nepoužila prostřední slovo, protože netušila, co znamená). Nebylo divu. Felicity neuměla číst, psát, počítat maximálně do tolika, kolik stál chleba, na který stejně neměla, takže ho většinu času kradla.
Zrovna procházela kolem polorozbořené kaple. Z vysokého oltáře na ni shlížel obraz usmívající se bělošky třímající v ruce děcko. Až bude mít ten fakan hlad, moc se nenasměješ, pomyslela si Fel. Pak si ale vzpomněla, jak jí kdysi nějaká holka jménem Mary říkala, že ji prej nějakej ježíš přivede do nebe nebo co, že je všude kolem ní a další kecy. Jediný, co bylo zaručeně všude kolem, byly krysy. Ať už chodily po čtyřech nebo po dvou.
Ženština se nepřestávala usmívat a Fel z ní neměla dobrý pocit.
,,Směješ se mi snad, že nemám na tak fajnový hadry, jaký máš ty?" řekla téměř polohlasně, ale okamžitě si uvědomila situaci a rychle se přikrčeně rozhlédla. Nikde nikdo. Zatím.
,,Stejně jsi je někde lohla, tak se moc nesměj, oni ti na to přijdou," pokračovala tiše a snad i trochu nenávistně Fel.
,,Jsi jenom blbá volavka, co věří, že ji nechaj bejt, že to nic neni. Takových hadrů a myslíš si, že je to v pohodě. To já si posledně myslela taky, a to jsem si vzala jenom chleba. Chleba, ty pičo, a přišli na mě. To bys musela umět čarovat, abys těm kreténům dokázala, že tys to nebyla. Umíš čarovat? Neumíš, co? Umíš hovno! Umíš akorát čumět a blbě se tlemit! Táta měl hlad celou noc, protože jsem nepřišla! A takovejm bílejm kurvám, co si kradou fajnový hadry, nikdo neřekne ani slovo!"
K završení aktu svého vzteku kopla do loupající se omítky kapličky.
,,Prej tvůj fakan bere lidi do nebe," začala o chvíli později, o poznání klidněji. ,,To mi bylo jasný hned. Máma zlodějka, fakánek vrah, se dalo čekat."
A ta blbá ženská se furt usmívala.

Další noci Felicity Joplin strávila sháněním jídla pro svého zmrzačeného otce. Jednou, po odevzdání pár polívek v plechovkách, trochy chleba a pytlíku fazolí sestře Penny doma, si vzpomněla na svůj hezký rozhovor s tou blbou usmívající se zlodějkou a jejím děckem-vrahem. Ušklíbla se, vstala z postele, přes ramena si hodila obnošený kabát s tolika záplatami, že už nebylo možné rozeznat jeho původní barvu, a vydala si hrát na mravnostní policajtku.
,,Tak jsem se na tebe přišla podívat, svině," zákrákorala chraplavým hlubokým hlasem. ,,Jako správná stará známá."
Zaryla nehty do omítky, která pod tlakem odpadla a rozsypala se jí u nohou.
,,Slyšela jsem, že když věřím, že nejsi svině, přijdu do nebe," nadhodila Fel. ,,Takže odměna za všechno to, že ze sebe budu dělat ovci, bude to, že jednou přijde ten tvůj fakan přejede břitvou po krku. To se vyplatí."

Asi o měsíc později Penny zemřela na otravu krve, když ji pokousala krysa. Felicity v zoufalosti vyběhla z domu. Neměla namířeno nikam konkrétně, chtěla prostě utéct. Daleko.
Konkrétně k oné kapličce s bílou zlodějkou a vrahem.
Felicity neviděla přes clonu slz a neslyšela přes neproniknutelnou oponu svého kvílení.
,,Nečum!!!" obořila se na usmívající se ženu s dítětem v rukou. Vzápětí ji přelila vlna slabosti a klesla na kolena. Z toho úhlu viděla jen její oči. Škrábala po omítce, která se pod jejím dotekem drolila a pršela jí do očí. Sepjala ruce.
,,Tak si mě vem! Vem si mě do nebe, ty svině! Všichni věří, že tam pudou, tak tam chci taky! Dělej! Vždyť umíš čarovat! Fízlům nikdo neuteče, ale tys utekla i s hadrama! Tak mě kurva vem do toho tvýho zasranýho bílýho nebe, zabij mě, spas mojí duši nebo jak to ti černoprdelníci říkaj! Dělej, ty hnusná svině! Doraz mě!"
Slzy vzteku, bezmoci a ponížení. A dál už jen klapot kopyt dostavníkových koní o pár ulic dál.

Rita Linne von Schaft

Kde je teď jezdec a kůň

7. dubna 2014 v 19:57 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Nejsem iluzionistka. Nikdy o věcech nesmýšlím tak, že tu se mnou budou navždy. Vlastně nejen o věcech, i o lidech a všech mých blízkých. A přesto mě tento fakt zasáhl.
Mezi mé blízké totiž patřilo i to nejnádhernější zvíře, jehož odraz se mi kdy promítnul na sítnici. Je mi jedno, že to jen přes poletují atomy yttria v obrazovce televize. Byl mi blízký. Byl to můj hrdina.
Byl to Stínovlas.

Byl.



Navrhuji pustit tuto úžasnost a uronit slzičku pro Blanca, Pána koní.


Přijde had, zasyčí, ztratí se, snad

6. dubna 2014 v 3:09 | Rita-Linne von Schaft |  Próza
Tančím valčík po prstenci ze světelných včelek Arnoldů Rimmerů ze všech dimenzí. V uších mi zní La Valse d'Amelie a nohy mi obmotávají podomní prodavači s moštem, u kterých jsem se nikdy nezbavila dojmu, že se podobají hadům, a navíc je to ironie, protože ačkoli jsou podomní, neprodávají v domech, aspoň já žádný nemám, nevidím a nepotřebuji. Ve vlasech se mi odráží světla supernov tisíce světelných let vzdálených. Koupu se v hvězdném prachu a jazykem se snažím dostat z nepřiměřeně velkých mezer mezi zuby zbytky kari rýže. Zapneme si metronom, co vy na to?
něžně se cukají, něžně se zvedají mrtví již nově narození
jejich roztrhaná těla a mokré duše
něžně vzdychají uchvácené svými pohřby
kdo je povolal k tanci?