fašisti, jděte do prdele!
moje vykonstruovaný city vás nemusí zajímat

Přijde had, zasyčí, ztratí se, snad

6. dubna 2014 v 3:09 | Rita-Linne von Schaft |  Próza
Tančím valčík po prstenci ze světelných včelek Arnoldů Rimmerů ze všech dimenzí. V uších mi zní La Valse d'Amelie a nohy mi obmotávají podomní prodavači s moštem, u kterých jsem se nikdy nezbavila dojmu, že se podobají hadům, a navíc je to ironie, protože ačkoli jsou podomní, neprodávají v domech, aspoň já žádný nemám, nevidím a nepotřebuji. Ve vlasech se mi odráží světla supernov tisíce světelných let vzdálených. Koupu se v hvězdném prachu a jazykem se snažím dostat z nepřiměřeně velkých mezer mezi zuby zbytky kari rýže. Zapneme si metronom, co vy na to?




Largo přechází v larghetto. Je tak jednoduché snít, když tu nejseš. Budeš moje antidepresivní rybička. Budeš si tak zvolna plavat v dusíku, kyslíku, oxidu uhličitým, argonu, kryptonu, heliu, metanu a vodíku a kdovíčehovšeho, já ti čas od času natáhnu klíček a ty budeš plavat dál. Budeš mi rozvazovat a svazovat kotníky na konci pelesti tkaničkami, řemínky, svými vlasy, švihadly, konopnými lany, strunami z kytar, viol, houslí a koncertních křídel, a až tě to přestane bavit, zase mě rozmotáš, a budu volná.

Largetto graduje v adagio. Polymorfové sjetí na sulfidu yttritém paří v suterénu pod večerkou. Za mistrné zvukové kulisy nepřítomného otřásání repráků jim něco mezi La Valse des monsters a d'n'b. O patro výš právě prošla trvanlivost kopřivovému šamponu a konzervě s mexickým salátem. Nechala jsem si vytetovat velké tiskací H na čelo.

Adagio zrychluje v andante. Hledám Svatý Grál v odpadkovém kolenu umyvadla na školních záchodech. Nacházím jen rozmočené sudoku, různě červenou mastnotu rtěnek a spousty mokrých žmolků ze svetru. Měla bych aktualizovat firewall, než se při pohledu na neustále blikající kontrolku v liště zvýší má hladina vzteku do takové míry, že by jeden hodně vyhládlý polymorf nemusel vůbec nic jíst týden dopředu. Radši půjdu generála Žukova učit esperanto. Už znám jedno slovo. Carmita. (a to ani nevím, jestli je to esperanto, ale líbí se mi, jak to zní)

Andante přerůstá v maestoso. Za neustálého glissanda po strunách koncertního křídla se mi před očima míhá racionální vzorec oxytocinu, což nechápu. Tabulky oken bublají a Remedios mi dupe v mozku jako králík baron Schwarze. Možná ze mě vydupne i nějaké to kloudné slovo, ale vzhledem k mému rozpoložení, kdy by mě přechytračila intersexuální žába po lobotomii, tomu věřím míň než v křemíkové nebe.

Je nastoleno allegretto. Mám co dělat, abych udržela tempo s cikánskou věštkyní, které ze mě vymámila všechny mé drobné, opila mě francouzštinou a krabicovým vínem a řekla mi, že se na mě pan Filuta moc zlobí. Před očima mi naskočil obrázek hologramatického transvestity s nosními dírkami jak vchod do Canterburské katedrály a s maňáskem tučnáka na ruce. Linux je nejlepší, ať žijou klasici. Třeba Mozart, Mendelssohn nebo Motörhead.

Allegro assai. Assai? To zní trochu jako Ašaj. Mel, na to, že jsi holandská prostitutka, hraješ zlokněžku obstojně. Akorát ta srdíčka si nech na jindy. Jsou trochu kýčovitá a nehodí se k tobě, tedy pokud chceš znát můj názor - ano, jasně, nechceš, ale stejně ti ho řeknu, protože bych nesnesla pomyšlení, žes byla ochuzena. Ušima buší swing. Přichází had.
Z Ašaje do presta. To by mohla být docela hezká nadávka, vzhledem k tomu, že už existuje ,,do kosmu"... Zajímavá úvaha. Ve svých myšlenkových mapách se vyznám ještě míň než v administrativě Bangladéše. Mám vztek na Evu, protože kdyby ta kráva to jablko nesežrala syrový, mohly bychom si upéct docela dobrej štrůdl.
Prestissimo. Páni, už ani nestíhám psát. Ni valkýry, ni ryk lavin. Niva rtů, nit stínů travin. Had se ztratil. Asi šel hledat jinou hladovou otrokyni náboženství, ve kterým je ona vždycky ta špatná. A že jich je.

Er El fau Es
kočka a pes

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
něžně se cukají, něžně se zvedají mrtví již nově narození
jejich roztrhaná těla a mokré duše
něžně vzdychají uchvácené svými pohřby
kdo je povolal k tanci?