fašisti, jděte do prdele!
moje vykonstruovaný city vás nemusí zajímat

Omlouvám se vám všem

2. července 2014 v 1:01 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Berte tento krátký informativní článek jako všeobecnou omluvu za svou nepřiměřeně dlouhou absenci na těchto stránkách. Na vině je lavina technických a lidských zkratů, kterým možná šlo zabránit, ale nikdo se k tomu neměl (mě včetně). Koho zajímá přesný důvod mé nepřítomnosti, nechť si to přečte; koho to nezajímá, nechť počká, až napíšu něco pořádného. Děkuji za pochopení.



Ten den, kdy mi zaastalovistovala nabíječka, jsem byla vyhozena vyhozena z klavírní hodiny s tím, že se to, na čem dřu od září, nedá poslouchat, páč to neumím. Nepříliš slavnostně, parádně zklamaně a celkem naštvaně jsem to zapila štamprlaty ze všeho, co jsem našla v baru, včetně Tullamorky, vaječňáku a nějakýho rýžovýho vína, co se tam dostalo úplným omylem... (při obyčejných smutcích po CH3CH2OH nesahám, toto bylo vyjímečně). Nicméně jsem si chtěla pustit nějakou muziku, při tom se mi dobře střízliví, a taky už jsem měla vybraný nový noty, který budu hrát místo tý pí..., jenže ouha, notebook ani neškrnul a tiskárna hlásila, že nemá barvu. Tak jsem s těmi x štamprlaty nejrůznějších ňaminek z baru v krvi (x píšu proto, že po prvních pěti jsem to přestala počítat) a těmi nejsilnějšími airwaveskami v puse vydala do krámu pro nabíječku na svůj ntbk a náplň do tiskárny. No, musel na mě být pohled přinejmenším fajný... ale to není to nejlepší. Ten krám totiž provozuje můj otec, který tam přišel vzápětí. Oznámila jsem mu důvod své návštěvy a on mi dal náplň do tiskárny, že to mám vyměnit. Takže jsem přišla domů a jala jsem se, naštvaná ještě víc než předtím, podnapitá a téměř hystericky se tlemící, měnit náplň do tiskárny, o čemž jsem silně pochybovala, že by se mi povedlo za střízliva. Nicméně jsem byla statečná. Nejdřív jsem tu mrchu musela rozebrat (v životě jsem takhle sprostá nebyla)( a taky jsem zjistila, že jsem mimořádně technicky zručná, protože se mi to povedlo, aniž bych způsobila tiskárně či sobě jakoukoli újmu)(možná se mi to podařilo jen díky tomu, že jsem nebyla úplně střízlivá, protože kdybych byla střízlivá, tak bych se na to nejspíš vykašlala) a když se mi to podařilo, tak jsem zjistila, že tam ta náplň asi o půl centimetru nepasuje. Sranda!

A to byl jen jeden den. Pro mě je nuda nedostatkové zboží.
Aspoň že je ten Bob Marley veselej. I když je mrtvej.
Rik Mayall taky.

A jednou budem všichni.
Dobrou noc.
Rita-Linne von Schaft
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Podivná Emily Podivná Emily | Web | 14. července 2014 v 23:12 | Reagovat

Ale ještě nejsme.

2 Rita-Linne von Schaft Rita-Linne von Schaft | Web | 14. července 2014 v 23:23 | Reagovat

[1]: Kéž ještě dlouho nebudeme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
něžně se cukají, něžně se zvedají mrtví již nově narození
jejich roztrhaná těla a mokré duše
něžně vzdychají uchvácené svými pohřby
kdo je povolal k tanci?