fašisti, jděte do prdele!
moje vykonstruovaný city vás nemusí zajímat

Divný dny mě našly (a nepouští)

29. prosince 2014 v 21:22 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Nevím, co bych sem měla napsat, takže to chytře zahraju po španělsku a to, že nic nevím, přiznám hned zkraje. A možná z toho vykutím celej článek.

Jsem poměrně silně zoufalá. Mám spoustu nápadů, který by se hodily spíš na plátno nebo čtvrtku (nebo na tumblr, kde taky ve většině případů něco skončí), ale nic, co bych měla psát. Ztratila jsem kreditku, nechce se mi nic psát, na klavír jsem nehrála asi měsíc, protože každej tón, co zahraju, je samozřejmě špatně zahranej, ve špatný náladě, ve špatným přírazu, špatným prstem, špatnou osobou. Zpívat nemůžu, mám kašel na průduškách, a i kdyby, tak co bych zpívala; ty skladby, co mám zadaný, mi lezou na nervy, a věci, ke kterým mám rozepsanej doprovod a dvoj-/trojhlasy, jsou pro lidi, co by to se mnou chtěli zpívat (momentální stav těchto jedinců = 0). A ještě jeden poznatek: svět je najednou kurevsky větší, když máte berle a všude je zasněžená ledovka.

Jak to tak po sobě čtu, tak si sama myslím, že jsem zralá na psychoterapii. Ale ve skutečnosti to tak ani moc není, už jsem dokonce schopná dívat se na sportovní zprávy, to na mě padne jen, když přijdu na blog a dostanu ten pocit, že bych měla dát vědět o svojí existenci lidem, kterým je to u prdele, a tak jsem teda začnu psát všechny ty věci, který mě serou každej den tolik, že už si to ani neuvědomuju.



A když už jsem s tím sračkováním začala, tak to pěkně dokončím.

Průběh Vánoc:
1) Den před Štědrým dnem jsem šla na pohřeb svojí... no, sestřenice mojí babičky je co? Nicméně jsem v kapli dostala dvakrát záchvat kašle z chlupatý šály a suchýho vzduchu.

2) Asi v pět na Štědrej den přišel táta z motorkářskýho srazu (kterej se táhnul cca od desíti dopoledne do tří odpoledne a na kterej chtěl jít víc než jednou za rok strávit se svou manželkou a jedinou dcerou, o který vím, půl dne) a pomohl mámě obalit řízky, najedl se s námi a byl s námi u stromečku. A pak najednou bylo osm a musel okamžitě odejít. Prej na punč. Tenhle název pro milenku ještě neznám. Hahaha.

3) Na Boží hod jsme šli k jeho matce na oběd. Bylo tam veškeré mé sladké příbuzenstvo, což zahrnuje i moji vyřvanou tetu z Prahy, která přijela na pohřeb paní z bodu 1) a která si myslí, že sežrala Šalamounovo hovno, když učí na nějakým pražským gymplu, což je všem samozřejmě pochopitelně úplně u prdele, a hromadu děcek mého ortodoxně katolického strejce, kterej se cejtí důležitě jak vrátka od prdele, protože chodí každej pátek na mši, a námi nepraktikujícími křesťany (což je moje máma) a nekřesťany (což jsem já) opovrhuje, jak to jenom jde. Jeho děti jsou nevychovaný parchanti a všichni na to serou, protože ,,to s nima stejně ani nehne". Já nevím, ale kolikrát mi přijde, že ty děti víc poslouchají mě než vlastní rodiče - to asi není v pořádku. Nic, seru na ně.

4) Na Štěpána jsme byly (táta s náma nešel, takže píšu Y) na obědě u babičky z máminy strany. Bylo to fajn, protože jsme tam byli čtyři (den předtím nás bylo jedenáct), a navíc babička s dědou z máminy strany jsou v pohodě. Babička za mlada uměla skvěle hrát na klavír a chtěla jít na konzervatoř, ale musela do fabriky, protože její táta byl sklenář, tedy buržoazní svině. Děda byl truhlář a vždycky, když někde jedeme nějakou odlehlejší vískou u nás v příhraničí, tak ukazuje na střechy kostelů nebo nějakých jiných staveb a říká, jak se tam dělaly klenby a stropy a co je tam za trámy a tak.

5) Od 27. prosince ztrácím pojem o čase a nevím, co se dělo který den, protože jsou všechny vesměs stejný. Tumblr, cukroví, čaj, deky, kocour, tumblr, nemocná máma, nemocná já, reklamy na spotify, kašel, čaj, čaj, čaj, pinterest, swing do sluchátek, kocour, cukroví.

Na Silvestra budu oplakávat starej rok, pouštět si Redhoty na gramofonu, sepisovat seznam, kdo tenhle rok umřel (možná to i zveřejním), a všechno mi bude u prdele. Filozofii, McKeenu, texty Northlane a další takový ty zajímavý a přínosný věci budu řešit, až nebudu mrzák (takže je nejspíš řešit nikdy nebudu).

Stejně to tady nikoho nezajímá.

Co by ho tu taky mělo zajímat.

Rita-Linne von Schaft
tedy rozhodně ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
něžně se cukají, něžně se zvedají mrtví již nově narození
jejich roztrhaná těla a mokré duše
něžně vzdychají uchvácené svými pohřby
kdo je povolal k tanci?