fašisti, jděte do prdele!
moje vykonstruovaný city vás nemusí zajímat

Únor 2015

Straky klovou (zase)

17. února 2015 v 22:49 | Rita-Linne von Schaft |  Drobky ze života
Předně přeju šťastný zbytek roku 2015 - sice pozdě a ne zrovna neotřelým způsobem, ale nakonec přece. Původně jsem váhala nad tím, jestli ještě vůbec budu nějakej blog psát, když na to stejně kašlu a jsem plná inspirace přesně do chvíle, kdy si řeknu, že bych to měla sepsat - pak mám v hlavě bílo jak v americkým Senátu (opravdu).
Od prvního ledna jsem slavnostně zhubla šest kilo a hodlám pokračovat do pětadvaceti. Cítím se dobře, cvičím a striktně nejím lepek. Po domě chodím bez berlí, i když to občas bolí (jak já říkám, straky klovou), a po městě se pohybuji jen berlemi. Nicméně mě to už nijak moc nežere, páč jednak jsem se s tím smířila a jednak jsem spokojená s tím, když můžu vylézt schody po dvou, ne po čtyřech.
Ani jsem se nezmínila, že jsem v září byla v Anglii a ve Skotsku - tedy ještě před tou operací. Londýn ve slunci, Edinburgh v dešti, Oxford ve slunci, Hadriánův val v mrholení a mlze. A jela jsem lodičkou po Loch Ness, po Temži (mám fotku Tower Bridge... v nočním osvětlení... zespoda) a přes La Manche (trajekt je taky lodička). Nejradši bych tam zůstala navěky. Pět dní je moc málo.
Jinak si dál žiju svoje strachy (různě oprávněné), naděje (a následná zklamání), další naděje (s otevřenými konci) a lásky (chovaný k impresím, slunci, malování, blues a Woodkid).
Když už jsem u toho malování: zase maluju [nečekaně (!)] Rozhodla jsem se domalovat tu repliku The Fighting Temeraire, kterou mám rozdělanou už někdy od loňskýho března (!), a až bude příští týden výstava našeho semináře, tak tam to plátno přinesu. Ještě to není úplně ready, ale blížím se mílovými kroky. Až bude hotovo, pochlubím se.

A to vlastně udělám se vším: až bude hotovo, pochlubím se.

Rita-Linne
něžně se cukají, něžně se zvedají mrtví již nově narození
jejich roztrhaná těla a mokré duše
něžně vzdychají uchvácené svými pohřby
kdo je povolal k tanci?