fašisti, jděte do prdele!
moje vykonstruovaný city vás nemusí zajímat

bídnosti

24. srpna 2016 v 23:04 | Rita-Linne von Schaft
oficiálně jsou fantina a valjean jedna osoba



Já žádám jen jmění
za svoji dřinu
a za svit denní
když ráno se šinu
do bytu v patře
zpět z večerní směny

Já chci pouze slávu
za své oběti
a za svoji hlavu
tak těžkou pamětí,
když dávám chátře
jíst k obědu změny

***

Já žádám jen Boha,
pro víru svou tváře,
ať vím, kým se kochat,
až prázdné oltáře
mi prostřou pralesy,
kde neznají žalm.

Já prosím o něhu,
vždyť málo jí zbylo,
jak kyslíku v běhu,
když za víčky bílo
ti nasypou děsi
a zůstaneš sám

***

Já smutek mám věky
a přec je to Eden,
ač život má fleky
a kouše jak leden
do oken továrních,
kde krmí se lůza.

Má láska bez mezí
moc dobře zná tíseň
všech zákonních tezí
a vší jejich plíseň:
je pestrá jak maškary
i černá jak hrůza.

***

Já strádám už léta,
co nedopočítám,
mým domem jsou ghetta,
mou potravou bída,
a v ulicích mincí
se neválí drahně;

tak sukní se zatočí
a hrudník ukáže,
pak celá se obnažit,
než dojde kuráže;
a dcerka je v psinci
a pak skončí v bahně.


tak závěrem snad říci můžu:

la tristesse durera toujours
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
něžně se cukají, něžně se zvedají mrtví již nově narození
jejich roztrhaná těla a mokré duše
něžně vzdychají uchvácené svými pohřby
kdo je povolal k tanci?